fix bar
fix bar
fix bar
fix bar
fix bar
fix bar

Cesta ženy - matky

Cesta ženy - matky

Cesta ženy - matky

  • 17.11.2018
  • Husova 11, Plzeň

Hodně žen mě oslovilo, že se nemohly zúčastnit festivalu nebo převážil zájem o souběžně probíhající program. Pro Ty z Vás, které si chtějí můj názor přečíst, dávám do přílohy upravený text.

Přirozený porod – trend dnešní doby.

17. 11. 2018 festival Cesta ženy – matky

Anotace:

Proč ženy touží opět převzít porod do vlastních rukou? Co některé vede k tomu, že se uchylují k domácím porodům? Je porod doma krok vpřed nebo zpět? Toto téma rozděluje společnost na dvě odlišné názorové skupiny. Proč vyvolává tak silné emoce u obou skupin?

Kdykoliv řeknu, že pracuji jako komunitní porodní asistentka, je první otázka: „Vedete domácí porody?" Ráda se s Vámi podělím o vlastní názor, který prošel vývojem mé 32 let dlouhé praxe v oboru porodní asistence.

 

V poslední době stále přibývá žen, které si uvědomují, že porod je velmi individuální, intimní a důležitý proces, který v mnohém předurčuje jejich mateřskou roli, zrcadlí ženskou sílu a odráží spiritualitu, protože se dotýká samé podstaty – daru života.

Přirozený porod je proces, který nikdo zvenčí nevyvolává žádnými léky ani manipulacemi. Má své plynulé tempo, a končí porodem zdravého dítěte zdravou matkou. Výsledek „zdravá matka – zdravé dítě“ je všem názorovým i profesním skupinám společný, ale cesta k němu bývá rozdílná. Je třeba si uvědomit, že zdraví není jen stav fyzické, psychické a sociální pohody, ale troufám si říct i spirituální harmonie, tedy soulad procesu porodu s matčinou vírou a životní filozofií.

Právě přístup k životu, jeho více či méně vědomé prožívání, a víra, je determinující, jak by žena chtěla a měla porodit. Pro každou rodičku bude individuální, co už je a co není zásah do jejího porodu. Záleží na jejích zkušenostech, bolestech, traumatech, na tom, co je pro ni přirozené a co už je vstup do její integrity. Porodní asistentka by měla ideálně ženu znát. Znát znamená mít povědomí o jejím rodinném zázemí, jaký má vztah s matkou, s otcem, s partnerem. Jaký má postoj ke své sexualitě, schopnost adaptace, propojenost se sebou, se svým tělem, ale i se svým vyšším Já, kdo je a kam jde. Dále je důležitá propojenost s nenarozeným dítětem, představa o porodu, o poporodním období, o mateřství, o tom, jak bude fungovat rodina po narození dítěte a další a další aspekty, které mají vliv na porod samotný. Toto lze obsáhnout pouze při kontinuální péči během těhotenství a porodu s přesahem do období šestinedělí. Ideálně by tedy měla porodní asistentka ve své komunitě pečovat o ženy během celého reprodukčního období, od první menstruace až po menstruaci poslední.

S porodem neodmyslitelně souvisí to, kde žena přivede na svět své dítě. Domnívám se, že pokud si je vědomá své ženské síly a důvěřuje sobě, svému dítěti i procesu porodu, pravděpodobně dokáže porodit podle svých představ v jakémkoliv prostředí. Budeme-li upřímní, tak je třeba připustit, že v některém prostředí je to snazší a v některém obtížnější.

Kde tedy může žena porodit?  V porodnici, v porodním domě, který je součástí porodnice, v samostatném porodním domě nebo mimo zdravotnické zařízení, tedy nejčastěji doma. V Anglii proběhl rozsáhlý výzkum, který dokazuje, že vzhledem k intervencím zdravotníků, které na sebe často řetězí následné komplikace, je pro prvorodičku optimální porodit v samostatném porodním domě mimo porodnici. Pro vícerodičku je dokonce nejbezpečnější porod v domácím prostředí (Birthplace in England, 2011 – viz studijní materiály seminářů O fyziologii porodu. APODAC 2017, přednášel Felipe Castro Cordona – koordinátor pro porodní domy ve Velké Británii).

Co ale v České republice, kde porodní domy dosud nejsou a tradice porodů doma byla přerušena po druhé světové válce? Již čtyři generace žen rodí v porodnicích, které jsou součástí nemocnic. A tak se nemůžeme divit, že zdravotníci někdy přistupují k rodičkám stejně jako k ženám ne-mocným nebo chcete-li bez-mocným. Úskalím mohou být nabízené intervence pro urychlení porodu nebo pro tišení bolesti. Mnoha ženám to může vyhovovat, ale pak již mluvíme o lékařsky vedeném porodu, nikoliv o porodu přirozeném a tím pádem ani o porodu, který by měla rodička ve svých rukách. Přesto si myslím, že poučená žena, která ví, co si přeje a co nikoliv, nemá pevná očekávání, důvěřuje především sobě, ale i systému, navštíví porodnici předem a zeptá se, zda jsou její přání v dané porodnici reálná, má velkou šanci prožít svůj porod tak, jak odpovídá jejímu přístupu a životnímu stylu.

Porod v porodnici s vlastní porodní asistentkou často volí ženy, které nemají dobrou zkušenost z předchozího porodu, proto hledají porodní asistentku, která jim poskytne kontinuální péči během těhotenství, porodu i šestinedělí. Taková porodní asistentka ženu zná a tak může velmi dobře odhadnout, která část porodu může být pro ženu obtížnější a jak ji podpořit, pomoci a provést. Na základě předchozích setkávání je mezi rodičkou a porodní asistentkou vytvořen profesionální vztah oboustranné důvěry. Pro doprovázející porodní asistentku to nemusí být snadná situace. Pokud nemá s porodnicí externí smlouvu, je zde jen jako doprovod bez možnosti zdravotnických intervencí. Což nemusí nutně vadit a z hlediska právní odpovědnosti je to naprosto logické. Obtížná někdy bývá spolupráce s interní porodní asistentkou, která má hluboce zajeté zvyklosti své práce a nerespektuje ani rodičku ani svou kolegyni, doprovázející porodní asistentku. Uvítala bych společné hledání cesty, jak maminku co nejlépe provést porodem. Asistentka z porodního sálu nemívá možnost věnovat se pouze jediné ženě a tak i pro ni může být doprovázející kolegyně přínosem.

Návrat porodů do domácího prostředí je z mnoha důvodů obtížný. Zásadní problém je třeba ten, že nemáme dostatek porodních asistentek, které mají zkušenost s porody mimo zdravotnické zařízení. Profese porodní asistentky u nás dokonce na léta úplně zmizela. Nyní svůj obor opět máme, ale kontinuita byla přerušena. Ve školách mohou studentky dostat teoretický základ, ale podstatná je především praxe, které se lze naučit jen přímo v terénu. Doma do porodu nelze násilně zasahovat. Je potřeba být v přítomném okamžiku, v plné pozornosti a pečlivě sledovat proces porodu. A pokud je potřeba korekce nějakým zásahem, pak musí porodní asistentka naprosto přesně vědět, proč a co dělá a co od toho očekává. Domnívám se, že porod doma by měl být indikovaný. To znamená, že nestačí kontraindikace, kterou je například zdravotní stav ženy, rizikové nebo patologické těhotenství, ale naopak by měl existovat důvod, proč si žena volí porodit doma. Důvody existují v zásadě dva. Jeden je ten, že žena prožila v minulosti v porodnici tak velké trauma v souvislosti s porodem, potratem nebo těhotenstvím, že je vysoce pravděpodobné, že by nebyla schopná v tomto prostředí přirozeně porodit. Druhým důvodem je životní styl nebo lépe životní postoj či filozofie, která ženu instinktivně vede k tomu, že potřebuje porodit ve svém přirozeném prostředí, obklopená svými nejbližšími. Domnívám se, že pro tyto ženy je porod doma v doprovodu zkušené porodní asistentky vhodnou variantou.

A tak se na závěr dostáváme k odpovědím na otázky, které jsem si položila v úvodu, a byly prezentovány v anotaci mého příspěvku.

Proč ženy touží opět převzít porod do vlastních rukou?  

Prožitek porodu předurčuje mateřskou roli. Naplňuje poslání ženy. Rodička prochází hlubokou transformací, kdy je potřeba se úplně otevřít a odevzdat procesu porodu, aby mohla porodit. A k tomu potřebuje velmi bezpečné a respektující prostředí. Stejně tak je důležité respektovat dítě, jemuž průběh porodu nastavuje postoj k životu.

 

Co některé ženy vede k tomu, že se uchylují k domácím porodům? Je porod doma krok vpřed nebo zpět?

Porodní násilí, se kterým se stále ještě setkáváme. Ponižování, manipulace, neúcta, nadřazené chování, odnášení dětí, odebírání rodičovských kompetencí. Toto jsou nejčastější příčiny porodních traumat, které vedou ženy, často po dlouhých úvahách a váhání, k domácím porodům. A pak je zde minoritní skupina žen, které si porod doma přejí. Žijí v souladu s přírodou, dbají na zdravou výživu, není jim lhostejná ekologická stopa, která po jejich rodině zůstává a především mají víru v sebe, ve své dítě i v proces porodu a cosi vyššího, co nás přesahuje. První skupina by podle mého názoru měla mít možnost porodu v porodním domě, které v ČR dosud chybí. A druhá skupina by měla mít právo na kvalifikovanou zkušenou porodní asistentku a pediatra, který ženu navštíví v domácím prostředí a převezme do péče novorozené dítě.

 

Proč porod doma vyvolává tak silné emoce u obou skupin, u jeho zastánců i odpůrců?

Silné emoce vyvolává STRACH. Strach v obou táborech na opačné straně barikád. Strach, co všechno se může stát. „A co se může stát?“ „No přece všechno.“ Tento strach živí média, lékaři, ale i některé porodní asistentky, také matky rodiček a rodinní příslušníci, ti všichni, kteří nikdy přirozený porod nezažili ani neviděli. Lékařsky vedené porody s řadou farmak překrývají veškeré známky toho, že porod neběží, jak má a komplikace pak opravdu přicházejí jakoby náhle, z čistého nebe. Ale tak tomu ve skutečnosti není. Je však nutné, aby do porodu nebylo jakkoliv zasahováno, byl pečlivě sledován průběh porodního procesu a vše bylo vyhodnocováno v souvislostech. Intervence do porodu pak musí být maximálně vědomé, kdy přesně víme, co takovou intervencí způsobíme a jakou očekáváme reakci.

Na druhé straně u těch, které si přejí porodit doma je to často také „jen“ strach a to tentokrát z nevyžádaných zásahů a porodního násilí. Tyto ženy často nemají indikaci k porodu doma, ale jednají tak ze strachu. Věřte, že takovýmto ženám porod doma nedoporučuji.

 

Můj názor na porod doma.

Vše, co kdy bylo postavené mimo zákon, nebo na hranici ilegality, bylo nebezpečné, zneužívané a nekontrolovatelné. Proto jsem velkým zastáncem toho, aby byla přesná pravidla. U porodů doma asistovaly zkušené a vzdělané porodní asistentky, které by měly povinnost kontinuálního vzdělávání a zároveň měly úctu kolegyň a lékařů, protože práce v terénu opravdu není jednoduchá. Přála bych si, aby se tyto porodní asistentky měly kam obrátit o pomoc, o radu, o návaznou péči, když věci nejdou, jak mají, aby byl brán v potaz jejich názor a aby se nemusely bát, protože strach fakt není dobrý rádce.

 


 

 




Facebook Twitter